Ondřej Lieser o Challenge Tour 2012 na Kunětické Hoře

Ondřej Lieser, svého času nejlepší český amatér po MS v Turecku přestoupil k profesionálům. Hned první týden se zúčastnil turnaje D+D REAL Czech Challenge Open 2012 na Kunětické Hoře, kde z Čechů obsadil nejlepší místo, skončil na děleném 33. místě. Po finálovém kole jsme s Ondřejem udělali krátký rozhovor.

Gratulujeme k první a rovnou úspěšné účasti mezi profesionály. Pověz nám, jak se ti hrálo, jaké máš pocity?

Já jsem si celý turnaj strašně užíval. Nešel jsem ani tréninkové kolo, protože jsem byl velice unavený z MS v Turecku, před turnajem jsem šel jen devítku. Hrozně jsem si užíval pozornost diváků, kteří se mnou šli celou dobu. Poté, co jsem prošel cutem, byl můj cíl splněný a zbylá dvě kola jsem se snažil spíše si turnaj užívat, i když se mi tolik nedařilo. I tak jsem s prvním vystoupením jako profesionál velice spokojený

Všimli jsme si, že jako novopečený profesionál máš tady podstatně více příznivců než ostatní. Českých fanoušků jsme zde viděli hodně, co jsi říkal zájmu všech?

Tak většinou to byli lidi, kteří jsou domácí na Kunětické Hoře, kteří se na mě přišli podívat, a já jim za to moc moc děkuji, za jejich podporu – byli úžasní. Dnes jsem si dělal srandu z toho, že dokud jsem hrál, tak většina lidí šla se mnou a ne s finálovým flajtem. Říkal jsem si, že tam asi nehrají moc dobře, když jdou všichni se mnou.

Mezi diváky bylo rozhodně hodně dětí, asi jsi jejich inspirací. Od kolika vlastně hraješ golf?

Golf hraji dvanáct let, což znamená, že hraji od nějakých devíti let. Hodně dlouho jsem závodně hrál florbal a v patnácti jsem se plně rozhodl pro golf a začal svou karieru směřovat ke golfu. Rozhodl jsem se, že budu golfista.

Jak dlouho hraješ výkonnostně?

Od doby, co jsem si uvědomil, že bych mohl hrát golf, tak čtyři roky. Do té doby jsem ale hrál a měl jsem HCP okolo 5. Posledních pět let pro mě bylo zlomových, moje výkonnost šla pořád nahoru a nahoru.

Co ti v tomhle postupu nejvíce pomohlo? Dobrý trenér, nebo něco jiného?

Já jsem trenéra nikdy moc neměl, ale s hodně lidmi jsem spolupracoval. Na začátku jsem trénoval s Robertem Schovánkem, vypomáhal mi Kino Navarro a měli jsme v reprezentaci Keitha Williamse. Vždy jsem okolo sebe někoho měl, na koho jsem se mohl obrátit, mohl jsem se na něj spolehnout. V hlavním rozvoji mi nejvíce pomohla tady Kunětická Hora a lidé odtud. To byl moment, kdy moje výkonnost šla hodně nahoru.

Pomáhá ti na této úrovni nějaký maskot, nebo nějako takového?

Ne. Nikdy jsem nic takového neměl, jedu na výkon. Nikdy jsem se k takovým věcem nevázal.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.

Také děkuji.